Historie fotbalového oddílu
Obnovena činnost fotbalového oddílu byla v Malé Hraštici v roce 1973. Až do roku 1982 jsme hráli v nejnižší - IV. třídě. Od roku 1982 až do roku 1988 existovaly dva okresní přebory a tři okresní soutěže. Od ročníku 1988/89 jsme díky reorganizaci hráli ve třetí třídě. V roce 2000 jsme postoupili do okresního přeboru. Následně mužstvo po krátké epizodě v okresním přeboru spadlo zpět do třetí třídy. Další postup do okresu nastal v roce 2011 v okresu se udržel až do roku 2015. Od ročníku 2015/2016 se fotbalový tým Sokolu Malá Hraštice spojil s fotbalovým týmem TJ Nová Ves pod Pleší. Do roku 1994 byl systém dvoubodový, později tříbodový.
Ročník 2017/18
Ročník 2016/17
Ročník 2015/16
Ročník 2014/15
Poslední vystoupení našeho Áčka v okrení soutěžil spojil proti sobě týmy které již měly jistotu sestupu do III.třídy.Na poslední zápas náš tým přijel v 10 lidech a po 20 minutách se do hry dostal i 11 hráč.Dokonce musel chytat i náš 3 "golman" , což je hráč pravidelně hrající post levého záložníka/obránce a Luboš Šusta (48let) jakožto trenér, klobouk dolu.
Po 25 minutách se paradoxně dostal náš tým do jednobrankového vedení a tento stav udržel až do poločasu.Ve druhém poločase se projevila únava několika našich hráčů,kteří odehráli ve stejný den od 14h na nové vsi poslední kolo IV.třídy a domácí nás jasně přehráli.Konečný účet zápasu byl 5:1 pro domácí.
Kosová Hora A - Malá Hraštice A 5:1 (0:1)
Branky 25.Burian
M. Hraštice: Jiráň - Šusta, Listík, Měchura, Holobrada, Spilka, Sabon, Černý, Plíva, Pavlík, Burian
Ročník 2013/14
Poslední venkovní zápas toho ročníku jsme odehráli na pěkném trávní v Pičíně.Byl to souboj sousedících týmu v tabulce.Náš tým měl náskok jediného bodu a nejistou záchranu v soutěži,to samé v podstatě o bod hůře domácí.I z tohoto důvodu se čekal boj o každý metr hřiště a hlavně o body.
Domácí v prvních minutách zcela očekávaně vytvořili tlak, ale i díky vlastním chybám a hlavně naší dobré poziční hře v obraně se domácí nedostali do nějakého kloudného zakončení. Když jsme bez úhony přečkali tento tlak , bohužel se nám v 10 minutě zranil O.Fafejta a musel být střídán. Nahradil ho teprve patnáctiletý dorostenec J.Koc a v podstatě odehrál tento celý zápas jako zkušený dospělý hráč bez známek nervozity či respektu k hostujícím hráčům.
Paradoxně po tomto střídání jsme vsítili první branku utkání. Po faulu na J.Oktávce centroval P.Plíva do prostoru malého vápna kam si naběhl P.Burian a hlavou ač faulován připravil míč do prázdné branky pro J.Pavlíka který se po dlouhých zápasech bez gólu konečně dočkal trefy.Stav 0:1 nevydržel dlouho.Zhruba po 10 minutách jsme šli do již dvoubrankového vedení.P.Plíva odebral ve středu hřiště míč domácímu záložníkovi,našel na druhé straně nabíhajícího M.Jiráně,ten míč zatáhl a přesným stříleným centrem našel nabíhajícího J.Blatnického který bezpečně zavěsil druhý gól do domácí sítě.Domácí hráči zcela kouzla zbaveni jen se skloněnými hlavami koukali co se děje.Jedinou velkou příležitost domácích v prvním poločase měl domácí útočník,ale toho vychytal na dvakrát skvělým zásahem J.Vitásek po drobném nedorozumění naší obrany.Třetí gól do sítě domácích padl po nacvičeném rohovém kopu.P.Plíva ve vápně našel M.Jiráně a ten přesnou hlavičkou a naším třetím gólem dostal soupeře do kolen.Stav 0:3 vydržel do poločasu a v podstatě domácí se za celý poločas krom střel mimo naší branku k ničemu vážnějšímu nedostali.
Druhý poločas se v podstatě podobal prvnímu. Domácí sice opět zkusili vytvořit tlak, ale naše celá dobře řízená obrana za pomoci všech záložníku si bez sebemenšího problému vždy poradila. Domácí sice drželi více míč na svých kopačkách,ale pro nás to neznamenalo nějaké vážnější nebezpečí.My jsme celý druhý poločas kontrolovali hru a ve velkém vedru jsme si nic zbytečně nekomplikovali.Takto probíhal celý druhý poločas a snad jedinou kaňku na tomto zápase byla obdržená branka do naší sítě v 93 minutě po sérii odražených míčů se míč dostal do naší branky.Po tomto obdrženém gólu však zazněl zvuk píšťalky a v tomto utkání svým dobrý výkonem rozhodčí ukončil toto pro nás důležité utkání.
Není určitě od věci pochválit za toto utkání celý tým,který nechtěl naší nelehkou situaci před tímto zápasem řešit v posledním zápase doma proti Krásné Hoře.Do utkání jsme vstupovali s vědomím,že nás nečeká nic lehkého.Naštěstí jsme si 3 body zcela po zásluze zasloužili a do posledního zápasu sezóny jdeme v pozici,že nás nic nesvazuje a v podstatě nehrajeme o nic zásadního,snad jen o udržení série bez prohry a dobrou náladu před večerním ukončení sezóny.
Možná bych přeci jen chtěl poděkovat J.Kocovi za jeho perfektní přístup k utkání a zvládnutí jeho nelehké pozice v tomto pro nás důležitém utkání.
Ročník 2011/12
Rekordním ziskem 40 bodů a vysoce aktivním skóre skončilo naše mužstvo v okresním přeboru na sedmém místě. Jak už jsme psali, byl to nejvyšší počet bodů v okresním přeboru v historii našeho klubu. Nedosáhli jsme ale na nejlepší umístění, celkové šesté místo v sezóně 2000/2001 zůstalo nepokořeno.
Přesto jde o vynikající výsledek, kterého jsme dosáhli zejména díky skvělému jaru, když jsme v tabulce této části soutěže skončili dokonce na neuvěřitelném druhém místě, když nás předstihl jen další nováček - mužstvo Jinců.
Jaké je hodnocení našeho trenéra Z. Makovičky? »Určitě spokojenost,« řekl a dodal. »Myslím, že jsme hráli velmi dobrý fotbal, a to nejen na jaře, ale už i na podzim. Tehdy jsme však řadu utkání přes dobrý výkon nedotáhli do zdárného konce, na jaře jsme byli mnohem efektivnější.«
V čem spatřuješ příčiny takového zlepšení?
Určitě v dobré zimní přípravě, ta vloni v létě chyběla a na začátku sezóny to bylo na některých hráčích znát. Samozřejmě pomohlo také posílení M. Durdilem. Na druhou stranu takovou marodku, jakou jsme měli na jaře, nepamatuji. Mužstvo táhlo šest lidí, vedle zmíněného Míry to byli J. Vitásek, M. Klement, P. Sabon, P. Plíva a J. Pavlík, ostatní hráči se na zbývajících postech střídali. Neuvěřitelný počet byl hlavně absentérů. Do soutěže vůbec nenastoupili kvůli zranění P. Kardinál a O. Měchura, který hrál skvěle ve Střešovicích, jen poločas a půl odehrál O. Fafejta, ve druhém utkání se dlouhodobě zranil M. Robovský, který se jevil v přípravě velmi dobře, na tréninku po utkání s Knínem odkulhal M. Stupal a už nebyl, stejně jako od třetího kola L. Černý, který si namohl třísla, pak vypadl díky nefotbalovým aktivitám a zranění v nich R. Sojka, ve čtyřech kolech chyběl ke konci také kvůli tříslům O. Nemét. Vím, fotbal se nahraje na kdyby, ale přiznám se, že jsem často uvažoval o tom, jak bychom si asi vedli s nimi. Na druhou stranu musím s velkou nadsázkou říci, že mi tím hodně usnadnili rozhodování o sestavě.
Když tedy k tomu připočítáme P. Buriana, který po podzimu odešel, vychází nám, že se mužstvo takřka rozpadlo. Přesto tak skvělé jaro!
Jak říkal trenér T. Pospíchal, opět se ukázalo, že fotbal asi opravdu nemá logiku. Šance se chytli další hráči, od některých jsem to ani nečekal. To není jejich podcenění, jen jsem si myslel, že na takovou soutěž zatím nemají výkonnost, i když se v posledním roce zlepšovali. Ono je totiž něco jiného hrát čtvrtou nebo druhou třídu! Přiznám se, že v jejich případě jsem se ale velice rád mýlil. Jde věsměs o mladé hráče, samozřejmě byly tam výkyvy ve výkonnosti, jeden zápas odehráli skvěle, v druhém už to bylo slabší, ale to je u tak mladých fotbalistů zcela normální.
Hodně pomohli i někteří zkušení hráči, hlavně R. Fafejta, který vždy odvedl velké penzum práce. Potěšil mě i návrat J. Oktávce, kterého jsem zařadil na jaře na kraj zálohy, kde má méně místa, musí hrát jednodušeji a ono se to na jeho výkonu zejména ke konci sezóny pozitivně promítlo. Mnohem více zápasů než v minulých letech také stihl T. Černý, o jehož fotbalových kvalitách nelze vůbec pochybovat. Pro tým by proto bylo skvělé, kdyby chodil ještě častěji, alespoň jednou za 14 dní, pak by se úderná síla našeho útoku ještě více zvedla.
Druhým naším nejlepším střelcem se stal brankář J. Vitásek, to je také rarita.
Honza všechny góly dal z penalty, to však jeho přínos nesnižuje, v proměňování pokutových kopů byl suverénní. V tomto případě jsme těžili z naší mnohem útočnější hry než v minulých letech. Dostávali jsme tím soupeře pod tlak a on musel dělat fauly. Proto tolik penalt a proto takový střelecký zápis našeho gólmana. Brankář ale je v mužstvu hlavně proto, aby chytal, a v případě Honzy jsem přesvědčen, že jde o nejlepšího gólmana soutěže. To, že nastoupí, znamená, že zabrání nejméně dvěma třem jinak jasným gólům. Samozřejmě, že i on si občas vybere slabší chvilku, jako například doma proti Jesenici, ale to potká každého brankáře. Kladné body, abych to nazval hokejovou terminologií, u něho jasně převládají.
Závěr soutěže jsme odehráli se zcela novou obranou, přesto za celé jaro jsme obdrželi jen 15 gólů, což nás opět zařadilo na druhé místo.
Přispěla k tomu náhoda. Už ve Střešovicích jsem oba »nové« stopery zkoušel, protože jsem hledal alternativu za O. Fafejtu pro zápasy, ve kterých by chyběl. Stále jsem byl přesvědčený o dvojici P. Kardinál - O. Fafejta, jenže oba byli zranění a hned první soutěžní zápas na jaře vyšel jak P. Sabonovi, tak i M. Klementovi a už u toho zůstalo po celé jaro. Co je důležité, oba byli nejen výborní ve hře dozadu, ale tím, že jde o konstruktivní hráče, byli nepostradatelní i do kombinace. Navíc Patrik svými náběhy hlavně při standardních situací dobře zakončoval, takže ve střelecké tabulce v rámci mužstva mu patří druhé místo právě s J. Vitáskem.
V záloze byl hodně znát především M. Durdil...
Na první pohled tomu tak je. Ale bude to teď znít možná divně, ale já jsem přesvědčen, že Míra nepředvedl všechno, co v něm je. Důvod je jednoduchý - jeho práce. Směnný provoz, ve kterém pracuje, mu bere hodně sil, a proto často končil zápasy zcela vyčerpán. Kdyby měl možnost si víc odpočinout, byl by jeho přínos ještě daleko vyšší, zejména v koncovce. Ale pro mě byl cenný právě tím, že ostatní hráči viděli, jak Míra pracuje, jak se chce rvát, i když už je zcela vyčerpán. Kéž by si z toho vzali ostatní příklad!
V záloze dostali šanci mladí hráči, jak jsi s nimi byl spokojen?
Už jsem o tom mluvil, všichni tři, tedy F. Šusta, P. Pazderka i M. Jiráň, končili v základní sestavě. Všichni potvrdili, že při poctivé práci na okres mají, teď jde o to, aby formu stabilizovali. Věřím, že na podzim se k nim přiřadí i O. Měchura, případně někdo další, a že tyto »mladé pušky« udělají v mužstvu pěkný průvan.
Vstřelených šedesát čtyř branek je pěkná porce, takže i útočná fáze byla určitě kvalitní?
I když jsme i v útoku trpěli nedostatkem hráčů, počet gólů je určitě úctyhodný. Bohužel nemáme v našem středu typického koncového hráče. J. Pavlík, který dal nejvíce gólů, trošku trpěl tím, že prakticky každý týden hrál s někým jiným. Navíc hodně šancí zmaří, nebýt toho, měl by na svém kontu nejméně dvojnásobný počet branek.
A co říci na závěr?
Teď je nezbytné, aby všichni nemocní se brzo uzdravili, aby všichni nastoupili do přípravy a tak se dobře připravili na vstup do nové sezóny. Příprava bude hlavně herní, mám připravené varianty v sestavě, které musí řešit návrat M. Durdila na Novou Ves. Rád bych pracoval i na některých standardních situacích, zlepšit musíme zejména trestné kopy atd. Pro nováčka je vždy druhý rok horší než první. Hrozí určité sebeuspokojení, toho bych se chtěl vyvarovat a navázat na jarní výkony.
Ještě jednu věc si neodpustím, proslýchá se, že chceš končit. Co je na tom pravdy?
U týmu jsem deset let s roční přestávkou, to je dost dlouhá doba. Zažil jsem pád z okresu do III. třídy, několik záchran v ní s odřenýma ušima, výkyvy ve výkonech nahoru, dolu, loňský postup a teď neuvěřitelný rok, zejména jaro.
Dost práce se udělalo, cením si toho, že se před dvěma roky podařilo založit béčko a zejména to, že vloni jsme začali s přípravou dětí. Na druhou stranu mě už unavují některé přetrvávající nešvary. Nechápu, když hráči nemají k sobě tolik úcty, aby se omlouvali včas na zápasy, že řada z nich nechodí na tréninky, že na mě zkoušejí slaboduché výmluvy atd. Stále hůře nesu i přihlouplé útoky nejen na mě, ale i někdy na hráče, když se zapomíná, že nejde o žádné profesionály, ale amatéry, kteří si dokonce to, že mohou hrát, platí, a ne málo.
O konci uvažuji opravdu vážně. Ale určitě mančaft nenechám na holičkách ze dne na den, hledám svého nástupce, věřím, že najdu nejprve asistenta, třeba i hrajícího, který si vezme na starost i béčko, které v případě návratu zraněných hráčů bude potřebovat kvalitnější vedení. Věřím, že do nové sezóny vše bude vyřešeno. A příští rok bych už dělal něco jiného, práce v oddílu je dost, určitě fotbal zcela neopustím.
Ročník 2010/11
Jednu z nejúspěšnějších sezón odehrálo v tomto ročníku naše první mužstvo. Konečné druhé místo je bezesporu úspěchem a je vlastně nejlepším umístěním za posledních deset let. O hodnocení jsme požádali trenéra Z. Makovičku.
Souhlasím, že druhé místo je jednoznačným úspěchem. V duchu jsem si před sezónou říkal, že bychom se mohli konečně dostat do první poloviny tabulky, za strop jsem považoval páté místo. Po podzimním utkání v N. Kníně jsme se ale hodně zvedli a dvanáctizápasová série bez ztráty bodu nás vynesla k přímému souboji o postup. Bohužel ten jsme nezvládli, ale konec jsem nevypustili, i když bylo zklamané hráče těžké motivovat. Jinými slovy, cíl jsme splnili na 150 procent a to je dobrý pocit. Co je však také důležité, je to, že jsme se ve většině utkání prezentovali fotbalem, který se líbil, což oceňovali nejen naši diváci, ale i soupeři.
Takže příští rok postup?
Myslím si, že předváděná hra a výkony hráčů v letošním roce jsou dobrým základem k tomu, abychom v příštím roce o něm uvažovali. Má to samozřejmě svá ale. Prvním je nutnost, aby hráči zůstali pohromadě. Aby kádr zůstal stejně široký, aby v něm vládla nejen dělná atmosféra, ale také trocha konkurence. Další velmi důležitou věcí je to, aby postup byl nejen mým cílem, ale vzali si ho za své všichni hráči, aby tomu podřídili své další aktivity. Pokud by chyběli na zápasech, aby to bylo jen z důvodů pracovních či kvůli zranění, a ne třeba kvůli dovolené. Fotbal hrajeme šest měsíců, myslím, že ve zbývající polovině roku je dost prostoru na to, aby si volno uděli a vyjeli třeba do zahraničí. Spokojen jsme byl, až na závěr sezóny, s účastí na trénincích. Mrzí mě ale, že řada hráčů chce vynechat soustředění na Šumavě. To se s jejich řečmi o postupu příliš neslučuje. Jak už to bývá, v kádru jsou hráči různých povah, bohužel někteří víc mluví než dělají. Pak se to samozřejmě promítne na jejich výkonu stejně, jako na těch, kteří trénovat nechodí vůbec. V tomto případě mám na mysli hlavně hráče béčka, i když se to týká také některých áčkařů. Je logické, že pak jejich výkony stagnují nebo dokonce jdou dolů.
První rok působení má za sebou naše béčko. Jak se díváš na jeho konečné osmé místo?
Podzim byl určitě lepší jara. Důvod je nasnadě, nestálost kádru na zápasech. Migrace hráčů byla značná a to se bohužel podepsalo na výkonech. Prakticky zápas od zápasu se sestava značně měnila, což samozřejmě výkonům nepřálo. Na druhé straně opodstatněnost béčka se potvrdila v tom, že pravidelně hráli hráči, kteří by se v áčku zatím těžko prosazovali. Osobně mám radost z toho, jak v závěru chytil příležitost za pačesy J. Měchura a v brance předváděl výkony, které mužstvo zachránily od ještě větších porážek než nakonec byly. Určitě nadějemi jsou O. Měchura, F. Šusta i M. Jiráň. U nich jde především o to ustálit výkon na vyšší úrovni než tomu většinou bylo dopusud. Musí proto ještě víc pracovat, jen tak mají šanci se prosadit v prvním mužstvu.
V letošním roce došlo k další přelomové události, založili jsme oddíl mládeže a do soutěží jsme přihlásili dokonce dvě mužstva...
Tuto skutečnost dávám na úroveň druhého místa našeho áčka. Je to základ pro budoucnost, už delší dobu jsem o této nutnosti mluvil, bohužel se nenašel nikdo, kdo by si to vzal na starost, i když slibů jsem slyšel mnoho. Až nyní se to stalo realitou a díky J. Vitáskovi, ke kterému se přidali P. Zamrazil, M. Hnila a L. Kudrna, se podařilo získat tolik dětí, že můžeme přihlásit jak starší přípravku, tak i mladší žáky. Viděl jsem většinu přípravných utkání a je potěšitelné pozorovat, jak se výkony většiny kluků a brzo doufám, že i dívek, postupně zlepšovaly. Jsem si vědom, že jsme teprve na začátku, ale věřím, že se nám tento projekt vydaří s úspěchem realizovat.
Na závěr, jaký bude program našeho mužstva o prázdninách?
V sobotu 2.7. se zúčastníme tradičního turnaje v Lečici, v úterý 5.7. by měla řada hráčů odehrát ve svých týmech Pivní turnaj. Jeho organizace jsem se přitom vzdal z osobních důvodů. Na soustředění by se mělo odjet v sobotu 23.7. Pokud se ale nezúčastní alespoň 11 lidí včetně brankáře, půjde spíš o aktivní dovolenou, protože nemá cenu plánovat nějaká přípravná utkání. Ta by se měla odehrát o víkendu 30. a 31. července. Na další víkend je připraven turnaj na Nové Vsi za účasti domácího mužstva, Mnišku, Velké Lečice a nás. Generálkou pro první mužstvo pak bude pohárové utkání další sobotu nebo neděli. Soutěže pro mužstva dospělých by měla začít 17.8. Co se týká mládeže, bude zálažet na počtu přihlášených týmů. To se dozvíme na tradičním aktivu v polovině července a samozřejmě budeme o tom informovat.